Kranio

Kraniosakrální biodynamická terapie - buněčná terapie

Obnova seberegulace buněk, celistvosti a zdraví.

Ing. Hana Horáková, PhD. BCST.

Úvod

Kraniosakrální biodynamická terapie byla dosud známá spíše jako terapie, která vzešla z klasické lékařské osteopatie. Osteopatie je metoda pro odblokování kloubů a páteře určitou manipulativní cestou. Lékařská osteopatie byla v průběhu několika let rozvíjena do podoby kraniosakrální terapie především americkými lékaři a osteopaty Dr. W.G.Sutherlandem a Dr. Upledgerem. Jak ukazuje samotný název této techniky, je při kraniosakrální terapii oslovován především tzv. kraniosakrální systém (kranium – lebka; sakrum – kost křížová). Do kraniosakrálního systému zahrnujeme vedle lebky a kosti křížové také celou páter a veškerá vaziva, tkáně a membrány s nimi souvisejícími. Vedle kostěných struktur, vaziv, svalů a tkání jsou při kraniosakrálním ošetření oslovovány také veškeré tekutiny těla, mozkomíšní mok, centrální nervová soustava i orgány.

Kraniosakrální biodynamická terapie je dalším vývojovým směrem lékařské či kraniosakrální osteopatie. Kraniosakrální biodynamická terapie se od klasické osteopatické metody liší především svým jemnější a neinvazivní přístupem. Biodynamická metoda podporuje celý systém těla ke zdraví a celistvosti skrze obnovení vrozené biodynamiky těla nebo-li seberegulace až na úrovni buněk.

Princip kraniosakrální biodynamiky

Principem kraniosakrální biodynamické terapie je tzv. Dech života. Dech života je prvotní silou či pohybem, který povstává z dynamického klidu vesmíru. Dech života, jako životodárná síla vesmíru vstupuje do našeho organismu skrze tekutiny mozkomíšního moku. Vstup Dechu života do tekutin je popisován jako transmutace tekutin, nebo-li vtělení potence sil Dechu života do tekutin. Transmutace tekutin je v podstatě alchymistickým procesem, kdy jsou tekutiny potencí Dechu života doslova zažehnuty - oživeny.Tímto zážehem tekutin se do našeho těla dostává nová potence, která doslova oživuje náš organismus a jeho schopen seberegulace, celistvosti a zdraví.

Síly Dechu života se v lidském organismu projevují jako rytmické pohyby nádechu a výdechu celého organismu. Rytmus Dechu života není závislý na srdečním tepu ani na dechu našeho těla. Zkušený terapeut tyto rytmické projevy Dechu života umí pohmatem vycítit (na úrovni kostí, svalu, orgánu, tekutin i celého nervového systému) a podpořit je k návratu k jejich přirozené seberegulaci a zdraví.

Vše začíná u buněk – biodynamika buněk.

Základní stavební jednotkou lidského organismu je buňka. Naše buňky obsahují z 80-90% vodu nebo-li buněčnou protoplazmu. Buňky jsou nejmenší stavební jednotkou lidského těla a jejich prvotní funkcí je - výměna látek, energie a informací (dále pak rozmnožování, přenos dědičné informace a vývoj). Funkčnost lidského těla na úrovni buněk je proto rozhodujícím faktorem pro naše celkové zdraví, celistvost a seberegulaci. Pokud jsou buňky našeho těla schopné látkové výměny, výměny energie a informací, jsme zdraví a v rovnováze, cítíme se celiství a schopní seberegulace.

Projev Dechu života na úrovni tekutin je prvotním regulačním systémem živých organismu, který reguluje buněčnou komunikaci. Dech života je tedy hybnou silou při regulaci buněčné výměny látek, informací i energie, organizuje sebe-rozpoznání při imunitní odezvě, řídí formování buněk i celého těla, udržuje tělesnou soudržnost a léčí. Naše zdraví, seberegulace buněk a celkové zdraví organismu tedy závisí na přítomnosti potence Dechu života a jeho rytmickém proudění v našem organismu.

 Je-li narušen plynulý tok potence Dechu života v našem těle je narušena i buněčná komunikace, látková výměna, výměna energie. Narušením přenosu informací, živin a energie na buněčné úrovni se naše tělo se stává málo tekutým, kyselým, mění se vnitrní tlak na jednotlivé buňky a tím i na kosti, tkáně či CNS. Takový organismus se muže cítit zatuhlý, netečný nebo naopak přecitlivělý či zahlcený a někdy až disociovaný (tzn. oddělený od celku). Je-li takové narušení buněčné rovnováhy dlouhodobé, může vést až k projevu nemoci.

Kraniosakrální biodynamická terapie pomáhá našemu tělu znovu se propojit s vnitrními seberegulačními silami Dechu života. Seberegulační sily Dechu života jsou našemu organismu vrozené a tudíž jsou nám během života neustále k dispozici, aby nás navraceli ke zdraví, a celistvosti. Celistvost nebo-li pocit rovnováhy je zdravým projevem seberegulačních sil, které neustále utváří a obnovují naše tělo. Je-li naše celistvost jakýmkoliv způsobem narušena, dochází k rozvoji nemoci.

Pro koho je ošetření určeno

Díky svému jemnému přístupu je kraniosakrální biodynamická terapie přístupná všem věkovým kategoriím: novorozencům, dětem, těhotným ženám, dospělým i starým lidem, ale i těžce tělesně či mentálně handicapovaným.

Kranisakrální biodynamická terapie

Je jednou z mála technik jež jsou schopny zpracovávat potíže našeho organismu až na buněčné úrovni. Prostřednictvím Dechu života, vrozené seberegulační síle, je kraniosakrální terapie schopna navrátit náš organismus k vnitřní rovnováze, pocitu celistvosti a celkovému zdraví. Kraniosakrální terapie oslovuje jak kosti a klouby, tak i vaziva, svaly a veškeré tekutiny kam zahrnujeme mozkomíšní mok, krev, lymfu i celou centrální nervovou soustavu.

Jak kraniosakrální biodynamika pomáhá

1) Práce s traumaty – porodními, pooperační, po nehodě či jiném traumatickém zážitku, pří dlouhodobém přetížení stresem, deprese, stavy úzkosti a beznaděje, stavy vyhoření a vyčerpání ad.

3) Práce s metabolickými funkcemi - tělními tekutinami (mozkomíšní mok, buněčná protoplazma, krev atd.), nervovou soustavou ad. – obnova dynamiky buněk, jejich tekutosti, stálého pH, tlaku i koncentrace a celkové rovnováhy pro výměnu látek, informací i energie.

4) Obnovení seberegulačních procesů pro zdravý a přirozený projev fyziologie našeho těla, anatomie i biochemie všech procesů organismu.

5) Embryonální práce – pomocí kraniosakrální biodynamiky máme možnost pracovat již s novorozenci i malými dětmi. Tato práce umožňuje mnohem přirozeněji spracovat poporodní traumata či vývojové vady novorozenců a dětí.

6) Práce s vývojovými vadami - bloky a vývojové vady ve fyzických i psychických strukturách těla lze taktéž pomocí kraniosakrální biodynamické terapii podpořit k seberegulaci a ke zdraví.

 
Konkrétní příklady, kde lze kraniosakrální terapii úspěšně aplikovat.

· psychické či fyzické napětí, stres, poruchy koncentrace,

· pomáhá také při nespavosti, neklidu,

· strachu, depresích, emoční nestabilitě,

· bolestech zad, hlavy, krku, pátere,

· skoliose, bolestech kloubu,

· bolestech žaludku, střev a břicha, a jiných zažívacích či metabolických poruchách,

· problémech s dechem, astmatem, alergií,

· problémech se zrakem, sluchem, zvonění v uších (tinitus), šilhavosti,

· zánětu dutin, a jiných zánětech,

· potížích se zuby, čelistními klouby, skřípáním zubu,

· zánětech trojklaného nervu,

· traumatech po nehodě, poúrazových a pooperačních stavech,

· pomáhá také při hyperaktivitě nebo naopak při apatii, chronické únavě,

· pomáhá řešit také posttraumatické potíže spojené s porodem a jinými fyzickými,

psychickými nebo chemickými traumaty.

· působí také na posílení celkové imunity organismu, životní vitality a libida,

· pomáhá při problémech s otěhotněním, při impotenci,

· autismu, epilepsii, dyslexii,

· migrénách,

· při léčbě závislostí psychických i fyzických, kdy pomáhá regulovat autonomní nervovou

soustavu.

· kombinované vady jako např. epilepsie a hydrocefalu v souvislosti s dětskou mozkovou

obrnou u mentálně i tělesně postižených dětí.

· cévní mozková příhoda (CMP) s poruchou reci nebo poruchou hybnosti.

· Parkinsonova choroba (PN), Alzhaimrova choroba.

· Vertebrogenní algický syndrom (VAS) – chronická bolest zad.

Jak terapie probíhá

Před ošetřením:

- povídání s klientem s čím přichází, jak se cítí a jaký je jeho záměr i očekávání.
- budujeme s klient jeho osobní vnitrní zdroje, které jej podporuji k celistvosti a seberegulaci.
- pomáhám klientovi intuitivně vnímat pocity svého těla, jak se cítí právě teď.
- podporuji klienty k obnově jejich přirozených hranic, pocitu já můžu a aby si opět byli schopni říkat o své potřeby a netlačili na sebe příliš.

 Tato úvodní práce a spolupráce terapeuta s klientem je velmi důležitá pro vzájemné porozumění, naladění se na sebe a vybudování vzájemné důvěry.

Průběh ošetření:

Klient:
- po úvodním povídání se klient položí na masážní lehátko a spojí se svým vnitřním zdrojem seberegulace, který mu pomáhá k hlubšímu uvolnění a relaxaci jeho organismu.

Terapeut:
- než terapeut vejde do fyzického kontaktu dotekem, sám se nejdříve usadí ve svém středu.  Ladí se tak na svůj osobní neutrál, čímž se pro klienta stává velmi stabilním orientačním bodem pro seberegulaci.
Je to podobné jako když do klidné hladiny vody v řece zapíchnete například klacek. Rozvířená, chaoticky tekoucí voda se přirozeně začne orientovat k pevnému bodu ve vodě, kterým je klacek. Při kraniosakrální ošetření je relaxující klient něco jako hladina (třeba i rozbouřené) řeky a terapeut se stává pro tuto chaotickou či bouřící řeku stabilním ukotvujícím bodem pro jeho vlastní orientaci a seberegulaci. 

- jakmile terapeut vnímá své usazení i usazení klienta vejde do společného kontaktu dotekem. Zkušeným dotekem pak vycituje jak se potence Dechu života v těle klienta projevuje. Je-li projev přirozený, plynulý, nebo se naopak někde blokuje. Vnímá stav tekutin v těle, jejich hustotu, tlak, čistotu a nebo napětí nervové soustavy i buněk. Terapeut se pak naslouchá moudrosti dechu života a jeho seberegulačních sil jak nejlépe klienta doprovodit ke zdraví a celistvosti.
- nechává-li se terapeut vést moudrostí klientova těla, je ošetření velmi bezpečné, protože se nepřekračují schopnosti organismu v daný okamžik ošetření.
- vyjeví-li se během ošetření jakékoliv vzorce napětí, terapeut je svými praktickými dovednostmi opět pomůže z těla klienta bezpečně odstranit.

Po ošetření:
- terapeut a klient spolu sdílí průběh ošetření, i to jak se klient cítí po ošetření.
- klient získává rady a doporučení jak s výzvami ve svém těle, i životě nakládat, tak aby se do jeho života nevracely.